A vůbec
25.01.2012

JUCHŮ!!!!!!!

Kdybych věděla, co je za den, tak to sem napíšu
25.01.2012

Asi bych měla se sebou něco dělat, ale to je asi tak jediný, co jsem ochotná pro to dělat je to, že si myslím, že bych něco měla dělat, ale nejsem ochotná to dělat. Třeba čekám na zázrak. A tak mi pořád někdo nadává, ale protože mi nadávají dobří kamarádi, tak vím, že to myslí, dobře a moc to se mnou nehne. Takže tuhle na mne lehce vyjel kamarád, že jsem „kua moc velkej cynik“ (to když nám maloval krásnou budoucnost) a myslím, že nebude trvat dlouho a Bubla mne zašlape do hranatý kuličky. Jediný štěstí, že Jessie je ode mne šedesát km daleko, protože by mne poslala do háje rovnou i se svym rozkošným ruským akcentem a vůbec by to neřešila :oD
Zprávy o mistrovství Evropy v Sheffieldu mne naplňují akorát tak chmurama, protože se mi naskytla jedinečná příležitost být tam, navíc s lidma, který, pominu-li, že bych se s nima musela týden domlouvat anglicky (ach to blaho), jsou v úzkym kontaktu s Tomášem Vernerem. A na čem to ztroskotalo? Ano, jak jinak než na prachách :o/ Do něčeho bych kopla a nejraději do sebe, protože až zase budu mít nějakej kreténskej nápad, kterej bude stát spoustu peněz s mottem: „ono se to pak třeba zlepší“,  tak se můžu jít zastřelit rovnou. Ale začínám důvěřovat svým instinktům. Beru to jako pokrok :o) Mno, ale stejně to napjatě sleduju a držím palce, div neokusuju monitor :o)
Včera jsem kamarádku vytáhla na pivo, a když jsme rozesmáté odcházely z hospody, malujíc si jak půjdeme tam a tam a já básnila, kterak tam bude stopadesát pěknejch blonďáků (básnit o blonďácích je jedna z mých oblíbených činností), začala vymýšlet, že mi dohodí svýho bejvalýho. Bejvalej mne nezajímal do tý doby, než utrousila, že vypadá „tak trochu jako Verner“ a můj zájem se ze dvořivého přitakávání (on má navíc totiž dost blbý jméno – čili se nejmenuje Tomáš, uhm :oD) se otočil ve: „pošli fotky a okamžitě nás seznam.“ Vůbec z ní pak nevylezlo, že vlastně studuje v Anglii a dřív než v červnu se tady neukáže :o/ A byť se Tomáši Vernerovi podobá fakt spíš jen tou barvou vlasů, tak blonďáček je  to sladkej. Až moc. Proč musí bejt kudla z pudla zrovna v Anglii a ne třeba v Humpolci?!
A zcela oficielně dlabu na vaření, protože jsem se táhla hodinu do kopce do obchoďáku (ne, že by to bylo tak daleko, ale podařilo se mi zabloudit), abych zjistila, že k vaření, budu potřebovat i sůl, kterou nemám, a po tom, co jsem dovlekla domů teda i tu sůl, tak mi došlo, že to maso se musí smažit, a na čem se smaží? Ano, na oleji! Na to už jsem se ale vysrala, protože jako ještě se někam táhnout pro olej bylo nad moje síly. A šlo to i bez něj, cha (pro nechápající, moje jídelní zásoby jsou lahev vody (z vodovodu), kafe a krabice mlíka (do kafe). Ráda bych tím docílila toho, že zhubnu ještě těch vysněných deset kilo, ale to bych tady nesměla chlastat, jako chlastám (to já ne, za to může Praha a zima, protože se nic jinýho dělat nedá a na koně mne v tomhle nikdo jako nedostane – kobyla je z toho určitě strašně nešťastná, CHA)

Už zase nezvedám telefony – to tu dlouho nebylo

Opět cint o ničem
20.01.2012

Dobře. Držkovala jsem, že nemám co číst a zatímco se Moja i draace činí a fakt si ty blogy píšou, tak jsem se odmlčela. Asi … asi jsem chtěla původně napsat proč, ale pak jsem zjistila, že se v tom akorát motám a vlastně to ani říkat nechci, i když vím, že tím některým lidem ubližuju a asi se cítí i trochu ukřivděně, ale … myslím, že nemají důvod, protože někdy je něco prostě moc složitý, moc zamotaný a nedává to valný smysl ani mně. Takže tak…
Dneska jsem se poprvé dopustila přestupku a zničila jsem vlak. Teda poničila. A ne vlak, ale sedačku ve vlaku. Ale fakt nerada. Moje peněženka, krom toho, že je již notně ošoupaná, takže na ní není vidět, co je nahoře (mooooc pěkná ovce s vlkem, peněženka pro děti, jak jinak :oD ), tak asi odmítá nosit prachy (to nezná totiž), takže zatímco jsem lovila lístek pro průvodčího, moje poslední a jediná tisícovka ladně odplula pod sedačku. Nejdřív jsem to neřešila, protože jsem si myslela, že ji pak seberu, jenže jsem akorát čuměla, když jsem zjistila, že tisícovka visí v díře mezi opěradlem a okrajem sedačky, kam se nedá dostat. Já jsem fakt chtěla, aby se to vyřešilo normálně, takže jsem hned letěla za průvodčím (hned po tom, co jsem se tam vzteky málem rozfňukala, ale velký holky nebrečí), jenže jsem ho nenašla. A pak jsem to tam tak dlouho kutila a snažila se rozšířit prostor mezi opěradlem a sedačkou, aby se tam dala strčit ruka (podle vzdálenosti mojí bankovky tak po loket), až to opěradlo zachycené šroubkem (zapřísáhla jsem se, že do nezbytností, který sebou musim tahat přidám i šroubovák), udělalo poměrně hlasitý lup a urvalo se. Kupodivu s tím chlapem, co seděl naproti to vůbec nehnulo a nevšímal si tý praštěný holky, co tam leze po kolenou :oD Ale tisícovku jsem s obří úlevou vylovila a opěradlo naaranžovala zpátky :oD Ať žijou kvalitní koženkový sedačky českých drah :oD
A vrátil se mi kocour. Bruce Wayne po Silvestru zmizel, a už se neobjevil, nicméně jsem odmítala uvěřit, že už se nevrátí. A včera najednou stál u mě, jakoby se nechumelilo, očividně spokojený a řádně vykrmený. Alespoň nějaká spravedlnost na světě existuje.
Potřebuju nutně jaro. A teplo. Snad poprvé v životě mne vytáčí počasí. Nechci sníh, nechci ten studenej déšť, nechci tmu v pět večer. Je mi pořád zima, nedá se jezdit na koni, nedá se nosit oblečení, které na mně nevisí a nevypadám v něm jak medvěd.

Chci smazat všechno. Chci smazat FB, zahodit mobil, zahodit sebe. Kdyby to tak šlo, chjooooo.

Ha!
13.01.2012

Ví se to pár hodin, a už začíná poměrně brutální boj o lístky. Kdo by řekl, že když jsem při kydání ohrady ještě tenkrát v Burákově poslouchala "Píšu ti proto, že mi scházíš....", že za pár let nebude téměř možný dostat se na jejich koncerty. Kdo by řekl, že je bude zbožňovat půlka republiky. Ale stejně jsou hlavně naši :O) Ale my se do toho divadla dostaneme! Já a Moja! Spolu! Konečně! A ... a bude to prostě nejvíc :O) Víc o tom nemá cenu polemizovat. Já totiž Mojí věřím. TAK

Zase mi zkloboval PC. Kdybych s tím něco dělala, ale já už ani to porno nestahuju :oD Tak nevím. Dneska se mi probral z klinické smrti (po hodině zapínání), tak toho využívám, dokud můžu. Budu muset naklusat s flaškou ke kamarádovi. Zase. Je zvláštní, jak člověk lpí na tom, co vytvoří, i když je totální odpad. Takže hlavně zachránit vlastní příběhy, hlavně to mít všechno vytisknuté. Nebylo mi líp, když jsem všechno psala do jednoho (papírového) bloku? Teď se mi to válí všude, a když mi umře počítač, jako právě teď, tak panika, že už se mi to z toho nepodaří vytáhnout a ještě větší panika, že bych to musela dát vytáhnout někomu, kdo tomu rozumí, a co kdyby si to, nedejbohové, přečetl?! :oD

Sestřička se mi vrátila včera z Ozi (o týden dřív, musela jsem dělat překvapenou, jak já to nesnáším) a nejspíš za to může časovej posun, s kterým se ještě nesrovnala (a ani nemohla), ale je neskutečně milá a příjemná a její nápad, že přijede, půjdeme společně do divadla, a pak u mně přespí (kterej blbec vymyslel, že se to musí platit, když chce prostě u mě přespat), což bude úplně nejvíc z nejvíc a těším se na to :o)

Samostatné bydlení pohoda a luxus největší. Dokonce vytírám (!!!) a myju po sobě nádobí (jedna miska a jedny čínský hůlky plus hrnek na kafe, uhm), což jsou práce, který jsem dosud bojkotovala. Asi na mne něco leze nebo co :oD Kdyby jste mne chtěl někdo něčím podarovat, tak by se mi hodila nějaká kvalitní (!) vývrtka, protože ta poslední se zlomila ve špuntu (není nad Kaufland kvalitu, viď Bubli? :oD ) a my alkoholici vývrtky potřebujem, protože dostávat se tam všemožnými prostředky, jako je nůž, vařečka, popřípadě obrubník u chodníku je značně ... nepraktické a zdržující.

Dneska divadlo, wohooo. Co bych to byla za Huntress, kdybych zrovna na tohle nešla :O) Byť jen na plátně – na živo je ... lepší ... Na živo je ale v Torontu. Jeden v Kanadě, jeden v Indii, a co já tady?

Příští týden dostanu kafe z Ozi. Nejvíc kafe na světě. A (Bublo, Bublo, Bublo, připrav Jessie a Jane!) green kari!!!! Hoooodně Green kari! Všichni dostávají klokany, jen Huntress má kafe a žrádlo v pytlíku :oD

Moje o rok starší kamarádka je už osm měsíců vyléčenej alkoholik. Ona totiž vyrostla. Za chvilku v tom očividně zůstanu sama.

To je ON!
11.01.2012